V předchozích dílech naší série jsme si ukázali, jak deepfake vznikají, jak je možné je rozeznat a co s nimi dělat, pokud víme, že se jedná o manipulaci. V pátém díle jsme se společně s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem zaměřili na další důležitý nástroj, který může pomoci nejen proti deepfakům – tzv. právo být zapomenut.
„Můj právník mě upozornil na něco, čemu se říká právo být zapomenut. Evo, můžeš mi to prosím vysvětlit?“ začal Miloš Vystrčil naši debatu.
„To je správná poznámka,“ odpověděla jsem. „Jedná se o právo, které nám vyplývá z evropských předpisů a ve skutečnosti je velmi praktické. Umožňuje totiž požádat digitální platformy, aby se určitý obsah – třeba video nebo fotografie – přestal zobrazovat ve vyhledávání. Když se tedy zadá například vaše jméno, daný obsah se už neobjeví.“
Využití tohoto práva může být významným pomocníkem právě tehdy, pokud ostatní kroky selžou.
Abychom ukázali, jak tento nástroj prakticky funguje, pozvali jsme Honzu Fialu, který připravil jednoduchý návod, jak podat žádost o odstranění osobních údajů z výsledků vyhledávání.
„Stalo se vám někdy, že jste objevili na internetu svou fotografii, kterou byste tam nechtěli? Díky evropským předpisům můžete požádat o její odstranění,“ vysvětlil Honza. „Stačí vyplnit formulář Google – nazývá se ‚Žádost o odstranění osobních údajů‘. Vyberete zemi, kde žijete, zadáte své jméno a email, určíte, za koho žádáte, a připojíte odkaz na nežádoucí obsah. Vysvětlíte, proč si přejete obsah odstranit – třeba že se jedná o hanlivé prostředí. Poté zadáte jméno, pod kterým se výsledek ve vyhledávání objevuje, a formulář podepíšete.“
Právo být zapomenut je tedy praktickým nástrojem, jak se bránit proti digitálnímu zneužití identity. Ačkoliv se stále čeká na komplexnější legislativní rámec, již dnes existují kroky, které může podniknout každý z nás.
Odkaz na formulář „právo být zapomenut“ zde: https://reportcontent.google.com/forms/rtbf?hl=cs&product=websearch&utm_source=chatgpt.com&visit_id=638798822205574738-1761297708&rd=1
