V předchozím díle naší série jsme ukázali, jak deepfake videa nahlásit. Ale co když nahlášení nestačí? Co když se falešné video dál šíří a způsobuje škodu – ať už konkrétnímu člověku, nebo veřejnému prostoru? Právě tomu jsme se s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem věnovali ve čtvrtém díle Deepfake série.
„Co když ani opakované nahlášení deepfaku nepomůže? Nese za to někdo odpovědnost?“ ptal se Miloš Vystrčil hned na začátku. Odpověď je složitější, než by se mohlo zdát.
Naše české právo totiž pojem deepfake dosud nezná. Tedy alespoň ne jako samostatnou právní kategorii. Přitom zasažený člověk často vnímá takové video jako citelné poškození. Má pocit, že se proti němu šíří lež – a že se proti tomu nedá bránit. „Deepfaky jsou dnes zveřejňovány vědomě a často se to bere jako něco ‚normálního‘. Ale normální to není,“ vysvětlila jsem v rozhovoru.
V praxi totiž platí, že pokud je na videu označeno, že se jedná o deepfake, může být jeho šíření zcela beztrestné – přestože obsah videa může být vysoce zavádějící nebo dokonce zraňující. „Když někdo říká, že šíří lež, říká tím vlastně pravdu,“ glosoval to Miloš Vystrčil.
Současný právní rámec sice nabízí některé možnosti – například prostřednictvím paragrafů o poškození cizích práv, pomluvě nebo křivém obvinění. Ale přiznejme si: jsou to cesty často komplikované, pomalé, a ne vždy účinné. A to je důvod, proč vedeme v parlamentu diskusi o tom, zda by vědomé šíření nepravdy – ať už vůči politikům, nebo soukromým osobám – nemělo být trestné samo o sobě.
„Do trestního řádu bychom měli promítnout fakt, že vznikla nová forma poškozování identity – a to za využití technických prostředků,“ vysvětlila jsem. Odborníci se už dnes shodují, že například v oblasti pornografie je nutné deepfake postihovat. Ale tím to nekončí. „Neměli bychom nad tím zavírat oči,“ dodala jsem.
Miloš Vystrčil k tomu poznamenal: „Jsem zvědavý, jestli uspějeme. Není to jednoduché, ale když někdo šíří lež, měl by za to nést odpovědnost.“
Do budoucna je však stejně důležité jako zákon i zdravý rozum a mediální gramotnost. „Musíme umět rozlišit důvěryhodné zdroje, zapojit selský rozum a ověřovat informace,“ připomněl Miloš. A já dodávám – právo přichází často až ve chvíli, kdy už je škoda napáchána. Proto je tak důležité budovat odolnost společnosti.
Jak se ve světě digitálních manipulací neztratit? Jak kriticky přemýšlet nad tím, co vidíme na obrazovce? I to bude tématem našeho pátého dílu. Sledujte naši Deepfake sérii dál!
