Konference s tímto názvem se konala v Karolinu v Praze v rámci letošní Červené středy – Red Wednesday. Zde jsem mohla vystoupit a podělit se o můj pohled na výzvy, kterým čelíme v oblasti víry a moderních technologií. Byla to neskutečně inspirativní akce a děkuji pořadatelům, že jsem zde mohla být! Můj projev z akce si můžete přečíst zde.
Vážená paní rektorko, vážení hosté,
Je mi velkou ctí zahájit toto setkání a původně jsem měla v úmyslu zmínit hned v úvodu, jak
důležité je mluvit o náboženské svobodě zrovna v dnešní době. V době válek a sílících
autokracií. Chtěla jsem vzpomenout pronásledované křesťany, Ujgury, Tibeťany, chtěla jsem
mluvit o mé hrůze z vlny antisemitismu ve vzdělaných společnostech, ale i zneužívání
náboženských pojmů a autorit k prosazování politických témat a moci.
Došlo mi ale, že nic z toho – bohužel – není nic, co by bylo výlučně vlastní této pouze době.
Minulost nám mockrát ukázala, že ti, kteří nechtějí vládnout zemi, ale chtějí ovládat lid,
k tomuto cíli často zneužijí svobodnou víru. Buď si ji přivlastní a učiní ji nesvobodnou, nebo
ji zakazují a pronásledují. Víra, která má ohromný dar být spojovatelem komunit a nositelem
naděje pro celá společenství se v rukou lidí, kteří chtějí ovládat druhé stala mockrát nástrojem
války, útlaku a pronásledování.
Dnešní doba v tom není odlišná. Jen se vše zdá jaksi zamotanější, složitější, méně čitelné.
Možná i kvůli těm digitálním technologiím, které má dnešní setkání v názvu. Snad se
nebudete zlobit, když víru- která je mne osobně velmi cenná a provází mne od nejrannějších
let formování mé dospělé osobnosti– v tomto ohledu srovnám s digitálními technologiemi. I
ty mohou lidi spojovat a být cenným nástrojem stejně jako mohou ubližovat a ničit to cenné,
co máme. A hlavně, jsou velmi, velmi snadno zneužitelné.
Je tedy naše doba a jsou výzvy před kterými stojíme v oblasti svobody vyznání a myšlení
v něčem odlišné a nové? Myslím, že jen povrchově. Změnily se kulisy, ne příběh! V každé
historické epoše, se zdálo, že vše nové, činí věci složitější a méně přehledné, že už neplatí to
základní, co platilo včera. A přesto každá doba a každá generace znovu a znovu hledala a
nacházela záchytné body, základní pilíře, na kterých stavět svou existenci, život, budoucnost.
Víra je tou cestou k esenci věcí, k základu našeho bytí, k naší lidskosti.
A svoboda je tím rámcem, ve kterém jedině ta cesta může dojít svého naplnění.
Učit svobodu, vychovávat ke svobodě – myšlení, slova, víry – je pro mne tou odpovědí na
dnešní výzvy.
Protože bez ohledu na počet náboženství, kontinentů, či politických zřízení, lidskost máme jen
jednu!
Naplnění definice lidskosti se nemění ani v čase ani v místě. A velikáni, kteří svou víru opravdu hluboce žili, to svým pochopením lidskosti potvrzují: Žij a nechej žít. To je první krok k pokoji a k radosti. Moje náboženství je velmi prosté. Moje náboženství je laskavost. Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě.
Skončím těmito třemi citáty. Mnozí z Vás si umí doplnit jejich autory. Ano, každý pochází od
autority jiného náboženství, jiné církve, jiné komunity, přesto z nich nevyplývá žádného
rozporu. Překrývají se, doplňují se, souzní. Je jedno, jak jsou staré a za jakých dob pocházejí,
pilíře zůstávají!
Protože nejenomže víra potřebuje svobodu ale především víra dává svobodu. Svobodu ducha.
Tu bychom potřebovali pěstovat, opečovávat a šířit, proto abychom zůstali lidé. Abychom
zůstali lidští.
Proto velmi děkuji, že se toto setkání koná právě na půdě univerzitní, jejímž posláním je toto
přenášet dalším generacím. Děkuji za jeho organizaci i za možnost být tu s Vámi.
